Vojtěch Dvořák

vojta

Vojtěch Watt Dvořák, redaktor Svetoutdooru.cz a horský vůdce, je nadšeným horolezcem a lyžařem. Přestěhoval se z kraje vinic a meruněk do Krkonoš. Kde to má kousek na hřebeny nebo na Prachov a Suché skály. Koketuje i s kajakem a miluje Jizeru, jako svou řeku učitelku. A taky běhá nebo se o něco takového pokouší. Nevzdává to a dělá ty komické pohyby zas a zas. Rád přemýšlí o vybavení a stále by něco vylepšoval.

Narodil se : 1974

Žije: Jilemnice v Krkonoších

Disciplína: Univerzální lezec, lyžař, lektor ČHS, člen oddílu KHS Jilemnice, redaktor www.svetoutdooru.cz, autor komiksu Wattova okna v Montaně, autor rubriky Metodýka (Rady, která by vám mohly bodnout) a horský vůdce UIAGM od roku 2009

Koníčky: Běh v přírodě, seakayak a kajak, práce se dřevem

MOTTO: NEMUSÍ PRŠET, STAČÍ KDYŽ kafe!

 

Pár otázek na Watta:

Proč a jak dlouho používáš produkty Rock Empire?

Mám rád české značky. V Česku je tedy na výběr cca ze tří značek. Vybral jsem si Rock Empire, který jako první naslouchal mým připomínkám k testovanému vybavení. Líbí se mi u RE zpětná vazba a ochota naslouchat, aplikovat a posílat prototypy na testování. Vývojáři jsou sami lezci. Vybavení Rock Empire osobně a v půjčovně intenzivně používám od roku 2015. 

Jak moc jsi s nimi spokojen, kdy se na ně můžeš spolehnout?

Veškeré vybavení, které používám je vystaveno nadprůměrnému zatížení. To je dáno tím, že se jedná v mém případě o pracovní nástroj. Velice jsem spokojen s mačkami, které vydrží opravdu brutální zacházení. Cepíny bych ocenil za to, že do jejich hlavice je možno cvaknout HMS karabinu nebo protáhnout smyčku pro vytvoření jištění na sněhu. A sedák LIGHTNING se stal oblíbeným sedákem pro ledovcové kurzy, alpské výstupy a lezecké kurzy. Jinak na sportovní lezení je pro mne rozhodně nejlepší volbou sedák 1B Slight!

Co jsi s danými produkty zdolal?

Spíše než absolutní čísla jsou pro mne dny strávené ve skalách, na ledovcích a na horách a to včetně skialpových túr a destinací.

Co pro tebe znamená výzva? Podle čeho si vybíráš nové cesty?

Spíše touha než výzva. Protože TOUHA je ZÁZRAK, kámo ZÁZRAK. A ta mne táhne kupředu (na seakayaku) nebo nahoru při lezení. Pořád mě baví lezení a to především na písku nebo po vlastním jištění na žule. A jak si vybírám cesty? Většinou blbě, protože se rozhoduju pohledem a pocitem, místo tojho, abych se podíval do průvodce. Takže se zatím vždy potvrdilo základní pravidlo lezení: „VŽDYCKY TO NĚJAK DOPADNE!“.

Tvoje životní krédo?

Nějak mi čím dál víc v hlavě rezonují dvě hesla. První je NEBÁT SE A NEKRÁST a CARPE DIEM.

Co považuješ za své největší dosavadní úspěchy?

Lezení od 15 let bez jediného úrazu. To, že jsem si nechal na střední škole propíchnout ucho a ani jsem nesyknul. Měl jsem obarvené vlasy na červeno a nestyděl jsem se s tím jít mezi lidi. A nakonec asi největší úspěch, že jsem poslal do NASA pár zlepšováků pro misi na Marsu a přišla mi odpověď, že moc děkují a budou se tím zabývat.